Jakobijánův dům – Alá’a al-Aswání

Sice jsem díky doporučením čekal o něco více ale i tak je to s odřenýma ušima na hodnocení v plné palbě. V samotném Egyptě a arabském světě obecně má kniha hodně vyhraněné hodnocení, jak ukazují i recenze čtenářů a čtenářek níže. Ale většina těch negativních hodnocení je způsobena většinou úzkoprsostí a někdy i s kapkou hurá vlastenectví.  (Odkazuji na komentáře na sociální síti Goodreads.com).
Kniha ve mně vyvolala dojem, že jde o takového obráceného Oveho. Hrdinové této knihy vám spíše s postupem času přijdou méně a méně sympatičtí, i když to není stoprocentním pravidlem. V této knize je dobře vidět, jak je islám v Egyptě všudypřítomný. Ať už je Bůh zmiňován někým „upřímně“ nebo jiným je formulka inšalláh pronášena mimovolně. Podobně jako u nás někdo špikuje svou řeč voly nebo jakoby.
V příbězích této knihy jsou zobrazovány především ty negativní aspekty egyptské společnosti jako jsou všudypřítomná korupce a arogance mocných, tak policie zneužívající svou moc nebo zaměstnavatelé zneužívající své zaměstnankyně za pár šupů navíc. Kniha je na místo svého vzniku hodně otevřená a implicitní v popisu sexuálních scén a řekl bych, že především arabští čtenáři nemusí být připraveni na to, že podstatnou část erotických scén tvoří homoerotika.
Docela aktuální je i dějová linka, kdy se téměř sekulární a silně prozápadní hrdina díky nízkému původu nedostane na vysněnou důstojnickou školu a když je pak policií zatčen na proislámské demonstraci, dají mu policisté neskutečnou čočku a jeho prdel pozná středověk. Touha po pomstě jej pak přivede mezi islámské teroristy.
Většina intimních vztahů v knize je hodně nezdravých a manipulativních. Tato kniha si nebude to pravé ořechové, když potřebujete zlepšit náladu nebo načerpat optimistický pohled na lidi a svět.
Přesto, že autor vykresluje Egypt v hodně černých barvách, tak je v pozadí cítit, že svou zemi má rád a má pochopení i pro sebeprohnilejšího hrdinu či hrdinku. Moderní Egypt je v knize vykreslen v obrovské paletě barev, chutí a vůní.

Reklamy

Život po arabsku – Emíre Khidayer

Autorka pochází z manželského svazku slovenské matky a irácského otce. vystudovala islámistiku, arabistiku a anglicistiku na vysoké škole v Bratislavě (hodně Blízký východ). Dále studovala na universitě v Káhiře. Byla první ženou v diplomatických službách v tomto regionu. Po odchodu z diplomatických služeb dále působila na Blízkém východě ale jako obchodnice v oblasti IT a dopravy.  Napsala několik převážně populárně naučných knih na téma života v arabském světě.
Život po arabsku je jednou z nich. Autorka zde přístupnou formou seznamuje zejména Středoevropanky  se životem v arabských zemích. V knize se sice probírají spíše ženská témata ale bez problémů knihu přežije i chlap. Obsah je logicky dělen do několika okruhů (svátky, oblečení, jídlo, každodenní život, atd…) a je zde líčen běžný život a zvyklosti různých společenských vrstev i různých regionů v rámci Blízkého východu. Ukáže vám, jak poznat podle oblečení Maročana od  Egypťana a co nosí ženy v Kuvajtu.
Autorka mistrně dávkuje fakty, tak abychom se dozvěděli celkem dost informací ale zbytečně nezabředávali do velkých podrobností nebo se nezačali nudit. Informace jsou podávány s pochopením a sympatiemi k arabské kultuře ale to neznamená, že se nezmíní i o drobných hříšcích a nedokonalostech Arabů a Arabek. Občas si dovolí nějaký vtípek nebo rýpnutí.
Kniha u nás vyšla v roce 2012 ještě v době, kdy snad ani Okamura jeětě nestrašil vraždícími kebaby a kdy si Konvička ještě hleděl hovniválů a střevlíků, proto se zde autorka nijak nezabývá extremismem a islám zmiňuje spíše v souvislosti s různými muslimskými svátky, bez toho aby musela vyvracet nějaké hoaxy a fámy.
Rozhodně doporučuji jako vícméně objektivní pohled na věc. Od někoho, kdo v regionu nejen strávil spoustu let, potkal tisíce lidí z různých sociálních vrstev i různých zemí Zálivu ale má i potřebný kulturní a filozofický background aby se mohl k problematice fundovaně vyjádřit.

 

Stalowe szczury: Błoto – Michał Gołkowski

„So führe uns, du bist bewährt;
In Gottvertrau’n greif’ zu dem Schwert!
Hoch Wilhelm! Nieder mit der Brut!
Und tilg’ die Schmach mit Feindesblut!”

„Veď nás , ukaž nám cestu;
s mečem v ruce s vírou v Boha!
Ať žije císař“ zhyne nepřítel!
hanbu smyjeme krví nepřátel!”

Die Wacht am Rhein („Stráž na Rýnu”),
německá vlastenecká píseň

Velká válka jak nazývali současníci válu, kterou my známe jako první světovou není v literatuře moc často zpracovaná. Z pohledu Francouzů ji popsal Henri Barbusse v románu Oheň a z pohledů Němců E. M. Remarque v profláklé Na západní frontě klid. Michał Gołkowski se rozhodl do tohoto zatuchlého rybníčku vnést trochu svěžího vzduchu a zpracovat tento námět moderně a svěže. Prostě ubrat z Remarqua něco levičáckých mouder a nadopovat ho slušnou dávkou kulhánkovských genů.
A kurwa, celkem se mu to povedlo. Ocelové krysy sice nedosahují geniality autorových knih z prostředí běloruských stalkerů ale i bez toho jde o nadprůměrný akční příběh ze zajímavého prostředí. A pochvalu si zaslouží i grafické zpracování knihy. A nejde nezmínit i to, že v tomto žánru se moc často nesetkáváme s tím, že by v knize byly nějaké ilustrace i v samotném obsahu knihy. Většinou se nakladatelství omezí pouze na obálku.
Samotné peklo zákopové války je mistrně vylíčeno a nevelká skupiny německých vojáků z trestního oddílu na západní frontě vám brzy přiroste k srdci. Včetně hlavního hrdiny, tajemného kapitán Reinhardta, který se svou stříbrnou protézou (půlky obličeje) a chladnou rozhodností připomíná teutonského androida. realistické líčení bojů v zákopech Velké války je šikovně smícháno s fantaskními prvky, trochou té hororové atmosféry a náznaky konspiračních teorií.
V závěru příběhu je zázračně „vyzvednut” z bahna zákopů aby mohl smýt reálné i pomyslné bláto a jako znovuzrozený germánský mesiáš, kterému jsou odpuštěny nespecifikované hříchy minulosti , nastoupit k misi, která změní dějiny. Celý příspěvek

Tvé překrásné já – Chuck Palahniuk

Tvé překrásné já je jako dobrý korejský film. V jednom balení si vychutnáte několik žánrů a způsobů vyprávění a u všech se budete královsky bavit.
Jednak je tento příběh kurevsky povedenou parodií na vlnu šedivek, druhak je to originálně pojatá distopie, kde upíři jsou všichni ženského pohlaví a nepotřebují vysávat nikoho druhého ale vystačí si sami se sebou. Božský Chuck nešetří vtipy a kritikou moderní společnosti. Skvěle zde autor remixuje i jednu kapitolu z kultovního Kill Billa. Jen Pai Mei je ženská a kung fu a kendo nahrazuje ipsacedo a výroba různých megamastítek. Jen při finálním fightu dobra se zlem to autor malinko ošulil pomocí deux ex machina.
Erotické pasáže dosti připomínají texty grincorových kapel, jen jsou zde potlačeny popisy nechutných chorob aby se autor mohl více věnovat podrobné topologii ženských partií. Občas se do vyprávění promítnou i různé spiklenecké teorie a narážky na mediální manipulaci.
Palahniuk je důstojným pokračovatelem geniálního Williama Sewarda Burroughse, kterého nahradil na pozici největšího žijícího spisovatele. Stejně jako on je neskutečně vtipný a promyšleně a precizně kritizuje spoustu projevů a nedostatků moderního světa.
Pokud vám nevadí v knize sem tam nějaká ta nechutnost, sprosté slůvko a ustojíte i slušnou porci erotiky, která je podána s tak scholastickým vědátorským odstupem, že vám pták ani neťukne a s julčou to bude přes kopírák, tak je tento příběh skvělou a vtipnou kritikou moderní přesexualizované konzumní společnosti. Král je opět ve formě.

Babička pozdravuje a omlouvá se – F. Backman

Babička se stylem vyprávění a způsobem vystavění příběhu hodně podobá Ovemu. Přesto se mi líbil více ale to je způsobeno více faktory. Ove byl první a tedy trošku zjevení na čistém literárním nebi. Do příběhu starého muže jsem se více vcítil než do příběhu malé holčičky. Kniha obsahovala různé narážky na Harryho Pottera, které jsem jako dospělý čtenář, který nečetl ani jeden jeho příběh, tolik nepobíral. I posedlost tímto fenoménem, která postihuje hlavní hrdinku mi byla cizí, i když chápu, že je celkem hojně rozšířená u mladších čtenářů a to nejde jen o děti.
Stejně jako Oveho, tak i všechny ty nesympatické a otravné sousedy a sousedky hlavní hrdinky si postupně oblíbíte, když zjistíte, proč se chovají, tak jak se chovají a jaká peklíčka se skrývají v jejich minulosti. Příběh hlavní hrdinky je jak pečínka prošpikován výlety do vymyšlené pohádkové země a jsme zde seznamovány s její mytologií a pohádkovými příběhy (stvořených na podkladě skutečných událostí) z tohoto světa. Ty mne trošku otravovaly.
Takže pokud se vám líbil Ove, tak když sáhnete po Babičce, neuděláte chybu. Pokud se vám líbila Aristokratka, tak nevím, zda zde prezentovaný humor pro vás nebude moc složitý.

Ostrov Entry – Peter May

Pokud jste si říkali, že Peter May v Čínských thrillerech a nebo Aktech E nedosahuje takové dokonalosti jako v trilogii z ostrova Lewis, tak si určitě přečtěte Ostrov Entry.
Kniha sice do trilogie nepatří ale velká část děje se odehrává na ostrově Lewis a sem tam se dokonce v příběhu mihne nějaká lokace, kterou máme navždy spojenou s touto geniální trilogií, například Stornoway.
V této knize se ale na Hebridách odehrává jen historická/vzpomínková část příběhu a to navíc ještě hlouběji v dějinách než Muž z ostrova Lewis nebo další díly z této série. I zde se druhá část příběhu odehrává v přítomnosti, jen na druhém konci oceánu a to na odlehlých ostrovech na pobřeží Kanady. Ale i on se zas život prostých lidí na kanadském pobřeží, tak moc neliší od od života prostých obyvatelů Hebrid.
Vraždu na odlehlém ostrově, na kterém se všichni dobře znají a kde je tak nulová zločinnost, že si ani nezamykají domy odletí vyšetřovat tým kriminalistů z pevniny. Práci hlavnímu hrdinovi komplikuje nejen to, že v týmu je i jeho bývalá manželka ale i to, že jako jediný z frankofonního týmu má skotské kořeny a tak je tak trošku vyčleněn z kolektivu. Navíc ten rozchod je poměrně čerstvý a díky němu se už pěknou řádku nocí nevyspal a to mu trošku leze na mozek.
Ač se zdá, že oběť zavraždila manželka, tak policisté vyslechnou i další osoby a na povrch začnou vylézat špinavá tajemství a kruh osob, které by mohly mít motiv jednoho z manželů zabít se stále rozšiřuje.
Ihned poté, co hlavní hrdina poprvé spatří hlavní podezřelou, tak má silný pocit, že ji odněkud zná. V krátkých chvílích jeho denního snění se mu její podoba začíná plést s příběhy jeho prapraprapředka, kterého zná z vyprávění své babičky a které se odehrávali ještě v dalekém Skotsku na ostrově Lewis. Nakonec je nucen hlavní podezřelou zatknout a sám je poslán svými nadřízenými na zdravotní dovolenou. Ale po návštěvě své sestry se obě časové roviny protnou a náš hrdina se musí ještě jednou vrátit na kanadské pobřeží aby našel vraha.

Kasacja – Remigiusz Mróz

Kasacja je úvodní díl výtečné série detektivek / thrillerů, kde vystupuje mladý právník Zordon a jeho patronka Chyłka. I když to mezi nimi občas jiskří eroticky, tak ještě mnohem častěji Chyłka deptá Chyłka Zordona (a ostatně i všechny ostatní kolem sebe) výtečnými hláškami a trefnými poznámkami. Se silou buldozeru ověšeného kulomety si jde za svým cílem a tím je výhra v soudní síni.
Kordian Oryński hned první den ve věhlasné kanceláři Żelazny & McVay získá nejen přezdívku Zordon ale po boku Joanny Chyłki má možnost se účastnit obrany Piotra Langera, kterého našli v jeho bytě s dvěma rozkládajícími se těly. Oběti jsou brutálně zmasakrované, Langer působí jako šílenec, s nikým nekomunikuje a navíc je z velice bohaté rodiny, proto tato causa budí obrovskou mediální pozornost.
Zdá se, že bránit Piotra Langera je předem prohraný boj ale Joanna Chyłka se nebojí žádné výzvy a své kauzy většinou vyhrává.
Oba právníci se tedy pustí do pátrání. Pioter Langer jim jejich práci moc neusnadňuje a později se objeví spousta dalších věcí, které se začnou stavět do cesty úspěšné obhajoby nebo alespoň nějakého mírnějšího trestu…
Kniha si drží celkem slušnou flow a je plná nečekaných překvapení a zvratů. Ale stejně to, co mne na této sérii baví nejvíce jsou hláčky, které ze sebe sype Chyłka každou chvilku jako Joe Hallenbeck v Posledním skautovi. nevím, zda v literatuře existuje lépe hláškující postava než Chyłka ale mezi ženskými postavami rozhodně vede.
Asi bylo chybou, že jsem četl z této (zatím ještě pár dní) trilogie tento díl jako poslední, protože jsem se na postavu Piotra Langera díval trochu jinak, než ti, kteří tuto sérii četli ve správném pořadí. Langer totiž odehraje podstatnou roli v v třetím dílu této série a vy o něm víte podstatně více, než by jste měli vědět. Nicméně i bez toho, musím konstatovat, že Ksacja je ze všech tří dílů nejslabší. Což vůbec neznamená, že je to výtečná kniha. Jen že třetí a zejména druhý díl je ještě lepší. Od autora vím, že čtvrtý díl se na pultech polských knihkupectví objeví brzo a zda překoná všechny své předchůdce? Rád se nechám překvapit.
Jo a technická poznámka: při četbě této knihy poslouchejte Iron Maiden, ne nějakého Willa Smitha!