Slyš vítr zpívat / Pinball, 1973 – Haruki Murakami

Kromě Slyš vítr zpívat (風の歌を聴け – z roku 1979) obsahuje i Pinball 1973 (1973年のピンボール z roku 1980). Jde tedy o nejranější díla Murakamiho. Přes to všechno už mají většinu poznávacích znaků typického Murakamiho stylu. A už jde o fascinaci gindžinskou kulturou (vážná hudba) nebo pop kulturou (pinball), tak snovou atmosféru, podivné postavy či snové a fantastické prvky.
Děj obou románů je více rozvolněný a netvoří tak viditelnou dějovou linku jak u některých pozdějších románů. Naopak snových a nadpřirozených prvků je zde poměrně málo, ve srovnání s některými staršími romány. V jednom z románů se mihne i motiv sestupu do šíleně hluboké studny, kde jedinec nachází božský klid a studna mu umožňuje putovat časem. Tento motiv si Murakami vypůjčil z jedné z klasických sci-fi a pak v jiné podobě použil i v Kronice ptáčka na klíček, který patří k poměrně čerstvé tvorbě.
Obě dvě knihy lze sice nelze počítat k tomu nejlepšímu, co Murakami napsal ale na druhou stranu jde o tak výtečného autora, že jeho slabší kousky předčí vrcholná díla jiných autorů. Když si libovolnou z těchto knih koupíte, tak neprohloupíte ale společně jsou jako dvojčata 208 a 209. Je to z toho důvodu, že společně s Honem na ovci (羊をめぐる冒険 z roku 1982), která je závěrečným dílem tvoří trilogii.
Každopádně jde o dobré knihy a je škoda, že u nás ještě nevyšly.

Ru – Kim Thúy

Útlá kniha (s podtitulem Příběh vietnamské utečenky), kterou přečtete za pár hodin. Dost mně připomněla knihu Chomejní, Sade a já od Abnousse Shalmani.
Autorka také jako malá holčička žila v bohaté rodině v Hanoji ale když byl Vietnam napaden svým loutkovým severním sousedem, tak byla nucena na rozpadajícím se člunu utéct ze země. Po zázračném přeplutí moře se dostala do pěstounské rodiny v Kanadě.
Celá kniha je rozdělena do kratičkých jednostránkových vzpomínek na různé příbuzné, prosté lidi z Vietnamu i jiných zemí. Tyto mikropříběhy svým laskavým humorem nebo prostou moudrostí připomínají ukecanější formu zenových koánů nebo stručnější formu chasidských příběhů. Vzhledem k životnímu příběhu hlavní hrdinky i samotného Vietnamu se spousta příhod točí kolem chudoby a hledání životní síly a optimismu v bezvýchodné situaci. Jedna z mnoha knih, které nám ukazují jak se ve skutečnosti máme dobře

Ticho a vřava – Nihad Sirees

Pokud je je polovina z vyprávění z této knihy pravda, tak se nedivím, že Syřané utíkají ze své vlasti. Děj knihy se odehrává ještě před arabským jarem a pekla, které vypuklo následně ale i tak jde o režim, kde by jste nechtěli rozhodně žít. Představte si naše osmdesátky ale kombinované s kultem osobnosti, kterým se Asad vyrovnal jak Stalinovi, tak Hitlerovi či Maovi. Představte si, že se tak jednou týdně opakuje šílenější, agresívnější a nebezpečnější verze prvního máje, kdy běžně dohází k ušlapání lidí nebo mlácení lidí ze strany policie.
Autobiografická postava hlavního hrdiny je spisovatel, který si dříve získal nějaké jméno ale po změně režimu již nemá šanci nic vydat. My sledujeme jeho všední život v rozsahu circa tří dnů, vyplněných hlukem demonstrací na podporu Asada a následnou kafkovskou odyseou po vládních úřadech. Líčení vnějších událostí je prošpikováno úvahami nad fungováním moci, propagandy a nástroji kontroly davu. Ať už těmi obecnými, tak těmi specifickými pro Bašára. Jako světlejší nit se příběhem ještě vine vztah hlavního hrdiny k jeho přítelkyni a životní lásce Lamě, s kterou si navzájem pomáhají přežít v nepřátelském světě. Kafka okořeněný Kunderou – začíná anotace na Goodreads, což celkem sedí. 

Měsíční zahrady – Steven Erikson

Až zhruba o poloviny jsem měl chuť s tím seknout. Děj byl strašně zamotaný. Autor vás hodil do děje bez nějakého představení jednotlivých postav, kterých bylo jako v Novém zákoně. Autor jen naštěstí nevyjmenovával předky až do patnáctého kolena jako všichni ti mrtví Židé, co napsali jednotlivé knihy SZ. Nevychválit ji Klárka až doněkam, tak knížka skončila v rezečtených navěky.
Naštěstí v půlce se to zlomilo a mne začalo zajímat, jak to dopadne. Počty postav zůstaly stále velké. Většina děje byla plány v plánech , v plánech, které do sebe zapadaly jako ruská matrjožka. Nakonec to byla nadprůměrná fantasy a kdyby autor trochu ubral s tlačením na pilu ohledně množství postav a epičnosti, tak by to možná mohlo být i na plný počet hvězdiček.
Malazká kniha padlých je fantasy sága, která je někde mezi Pánem prstenů a Hrou o trůny. Myšleno, že je  mnohem dospělejší a drsnější než Pán prstenů a méně realistická než Hry o trůny, která kdybychom si odmysleli draky a pár drobností, tak by šla vydávat za ságu z historie neexistující země.

 

Vyhnání Gerty Schnirch – Kateřina Tučková

Tak tento kousek je stejně jako Bohyně na hodně vykřičníků! (pro neznalé, čím víc vykřičníků, ne víc adidas ale lepší a lepší) Nemohu pochválit grafickou a typografickou úpravu knihy. Nebojte se, nestojí za hovno ale četl jsem digitální verzi. Ale jelikož v papírové verzi má na starosti tyto dvě věci pan Pecina, dám jakýkoliv svůj úd do ohně za to, že půjde o perfektní práci a estetický zážitek. Popojedem…
Je to fakt síla. Vědel jsem sice, že na některých místech v ČR došlo k nějakým popravám Němců a různým excesům ale netušil jsem, že v Brně to mělo tak obrovský rozsah a o tom, že existovaly české koncentrační tábory (tedy ještě než je postavili komouši) jsem též nevěděl. Opět se projevilo klasické české přizdisráčství v plné kráse. V čechách asi vždy bude víc důvodů se za svůj původ stydět, než být na něj hrdý. Zejména nyní, když je na Hradě „prezident“, který největší část své prezidenstské kampaně postavil na protiněmecké nenávisti a zatím byl financován tím druhým našim úhlavním nepřítelem.
To že v češích je stále zažraná primitivní xenofobie jak špína v oblečení dnes a denně dokazují spousty nenávistných stránek a statusů na FB a to, že stále častěji můžete potkat lidi oblečené v nacistické uniformě značky Thor Steinar. během čtení knihy jsem nacházel hodně paralel s nynější dobou. Bohužel.
Teď zpět ke knize. Autorce se podařilo najít ideální tempo vyprávění. Díky tomu, že je psaná převážně z pohledu hlavní hrdinky, nabývá příběh na niternosti a čtenáře vtáhne do děje. Občas je hlavní osa příběhu nahlíženého z pohledu Gerty „proložena“ jednou, či více kapitolami, které jsou psané z pohledu jiné postavy ale většinou jde věci, které čtenář již zná z pohledu hlavní hrdinky. A nyní je vše znovu konfrontována z pohledu někoho jiného, kdo vše může vidět úplně jinak.
Také vyvážení popisu násilných scén s mi zdá ideální. Autorka nic oc nezakrývá ale ani se nevyžívá v detailech. I tak je většina pasáží dost depresivních. Příběh se je rozptýlen v celkem širokém časovém období. Od konce první republiky, po téměř součastnost. S tím, že období kolem roku 1945 se autorka věnuje nejvíce.
Ještě že se najde mezi těmi spousty českých píp píp pár kladných postav + kladná postava jednoho gruzínce. Ale třeba nejsou Gruzínci takoví píp píp jako Rusové a Stalin nebyl typický Gruzínec al spíše taková černá vrána. Teď taky trošku používám klektivní vinu xD
Každopádně pokud vám nebude vadit, že vaše národní hrdost půjde na nějakou dobu do kytek, Vyhnání velmi doporučuji. Kniha ač obsáhlá mne tak uchvátila, že jsem ji přelouskal téměř za víkend a to jsem smradlavý chlap.

Ołowiany świt – Michał Gołkowski

První díl knih ze série inspirované kultovní hrou a ještě kultovnější knihou. zejména v Polsku. Setkáváme se tu s polským stalkerem a se všemi mutanty, které si pamatujeme z hry. Někdy v půlce knihy se náš hrdina zachrání prdelku jedné pěkné ruské slečně ale naštěstí příběh nesklouzne do nějaké červené knihovny.
Autorovi se podařilo perfektně zachytit atmosféru Zóny a specifika komunity stalkerů. Dozvídáme se i různé informace z historie Zóny a také jejich obyvatel. jak těch živých, tak těch o kterých se to tak jasně říci nedá.
Příjemné je, že všechny postavy mají svoje specifika a sem tam dozvíme i něco z jejich minulosti. Na rozdíl od některých jiných příběhů z tohoto žánru, to nejsou nějací rambové ale lidé z masa a kostí, kteří cítí bolest a krvácejí. A to hodně často.

Bartleby a spol. – Enrique Vila-Matas

Tato kniha se hodně vymyká běžné produkci. Nemá žádný děj a celý její text jsou poznámky pod čarou pro neexistující dílo. Nic pro běžného čtenáře ale literární znalec by si ji mohl užít jako takový pamlsek mezi dvěma většími knihami. Určitě by si užil vtipné narážky a exotické detaily velikánů i méně známých postav nejen latinskoamerické literatury. Už možná méně by mu vyhovovalo, že je vlastně oslavou všech spisovatelů, kteří přestali psát.

Venuše Samešová – Venuše Samešová

Kniha má podtitul:  Vyprávění o životě krásné míšenky v normalizační Praze i o tom, co se dělo v domě Jiřího Muchy na Hradčanech…

Na začátek bych podotkl, že slečny a paní si k těm třem hvězdám, kterými jsem knihu ohodnotil, připočtou jednu (které pamatují ruskou okupaci i dvě). Já jako smradlavý chlap dávám tři a půl ale to tady nejde, takže dávám kříž.

Knihu jsem přelouskal během jednoho víkendu, takže se jí nemusíte bát. Vyprávění pěkně odcejpá a osudy té paní jsou opravdu velice ale velice pestré. Psané je to přirozeně, jak by to vyprávěla někomu z kamarádů nebo blízkých. neodbočuje moc jinam ani se zbytečně nezdržuje složitým vysvětlováním. Sem tam se zamýšlí nad různými problémy či životními otázkami, pár stránek je věnováno i životě jejich rodičů a prarodičů. A že oba dva jsou, každý trochu jinak, hodně daleko od toho, jak se chovají a myslí běžní čeští rodiče.

Jak jako dítě, tak také jako dospělá se Venuše dostává i mimo socialistické Československo a jak tady u nás, tak i v zahraničí se setkává s různými žijícími či již mrtvými celebritami. Ale nebojte se nejde o žádné bulvární čtení. Autorka se u všech postav pokouší odhalit, motivy jejich chování a vůbec je hodně empatická ale v rozumné míře, aniž by moc upadala do nějakých coehovin.

V kostce jde o zajímavý a bohatý životopis obyčejné a přesto neobyčejné ženy.

Nebudu nenávidět – Izzeldin Abuelaish

Příběh silnej jak noha od kulečníku. Poselství stejně lidské jako podobná zpráva, která vyšla z Palestiny před zhruba dvěma tisíciletími. Pouhá dvě slova ale co síly, lidství a víry se v tomto konkrétním případě za nimi skrývá. Dám ruku do ohně za to, že se v celém světe nenajde moc lidí, kteří by poté, co by prožili něco podobného jako Izzeldin neoddali nenávisti.
Existuje legenda, tuším židovská, kde tvrdí, že v každé generaci lidské populace existuje (většinou dvanáct) spravedlivých, kteří dávají Hospodinovi důvod, udržovat Svět v chodu. Pokud je na této legendě něco pravdy, pak je Izzeldin jedním z té skupinky.
Vyprávění je civilní a neplýtvá velkými slovy tak, aby vás to znechutilo. Líčení života v Gaze je hodně silná káva a to byl ještě Izzeldin jako lékař, někým, s kým židovští vojáci a úřady jednali přeci jenom o něco vlídněji, než s jinými Palestinci.
Pokud vyhledáváte příběhy z koncentračních táborů fungujících v minulém století, tak můžete mít trošku odstup od těch hrůz, které tam jsou popisované. Pokud čtete o dnešních koncentrácích nebo u této knihy, tento odstup nemáte. Události popisované v knize si můžete pustit na Youtube, případně pokud budete hodně chtít, můžete se dostat na nějakou jeho přednášku nebo vystoupení Izzeldina Abuelaishe. Škoda, že tento obrovský příběh u nás zná tak málo lidí.

Podivná záležitost se Skákajícím Jackem

Steampunková detektivka od Marka Hoddera Obálka knihy je hodně nepovedená ale obsah je naštěstí dobrý.
Sice jde jen o takové oddychové čtení ale občas každý potřebuje proložit vážná témata dobrou (pokud možno) komercí či škvárem, jak je libo.
Steampunkový příběh nás zavede do trošku jiného Londýna než jaký najdete v učebnicích pod heslem viktoriánská Anglie. V příběhu vystupují různé známé historické osobnosti, jen v trošku jiném světle. Historie se prostě mísí s alternativní historií tak pade na pade. Když přijmete autorova pravidla hry, brzy se v neviktoriánské Anglii zorientujete a budete se skvěle bavit nejen samotným dějem ale i popisy neexistujících vynálezů, situací a událostí. Jediné, co mne trošku mrzelo, byla mluva těch papoušků. To jsem vnímal jako laciné „tlačení na pilu“ ve stylu Aristokratky.
Ale jinak jde vtipnou a svižnou chuťovku, kterou si může čtenář proložit pauzičku mezi dvěma „dospělými“ knihami.